In Deos aneb skutečný horor - Pjér La Šé'z / Pavel Černý

Upozornění: z technických důvodů je kniha psána poměrně drobným fontem.
Pokud tedy máte se čtením malých písmenek problémy, doporučujeme vyčkat na pozdější vydání, které bude vysázeno větším písmem.

In Deos aneb skutečný horor

Slovo autora:

Nevím už ani jak je to dlouho, co jsem pocítil nutkání napsat knihu o vztazích mezi Božstvím a lidstvím. Jistě v tom velmi silnou roli sehrály moje zkušenosti s Pavlem Černým, který se u mne sice zhruba před nějakými patnácti dvaceti lety nejprve objevil jako klient v silně inflačním
stavu, v němž byl prakticky propadlý do vlivů svého osobního a hlavně kolektivního nevědomí.
Naštěstí ode mne potřeboval jen drobná připomenutí některých základních pravidel při komunikaci s nevědomými oblastmi a dál už mohl postupovat relativně velmi samostatně. Tak jsme se mohli nejen stát přáteli, ale také jsem mohl vidět, jak postupně při komunikaci s kolektivním nevědomím proniká čím dál vědoměji do dalších a dalších oblastí. Díky své speciální metodě práce s kyvadlem a abecedou a hlavně díky dozrávání toho nejpodstatnějšího nástroje - jeho duše a srdce - z těchto oblastí přinášel stále zajímavější materiál, jehož ryzost
jsem měl příležitost několikrát ověřit vlastními zkušenostmi.

V průběhu let se z této spolupráce vynořila myšlenka jakési společné knihy, do které by Pavel přispěl svým materiálem a já potom nějakým analytickým a také amplifikačním komentářem. Když jsem pak ale pročítal ten velmi hutný a skutečně neobvyklý text, který Pavel nasbíral za
dobu posledních pěti let, neviděl jsem žádný důvod jakkoli do něj zasahovat. Proto jsem se nakonec rozhodl čtenáře připravit na takovou četbu jakýmsi příběhem románového typu. Domnívám se, že čtenář, který dospěl až sem, může už být schopen alespoň částečně si s Pavlovým textem samostatně poradit, aniž by byly zapotřebí nějaké další analýzy.

Jsem také velmi vděčný svému váženému kolegovi Vladimíru Chrzovi, že se ujal nesnadného úkolu napsat k mému románu jakýsi doslov, kterým jej zařadil do kontextu obdobné literatury, čehož si nesmírně považuji.

Mám k jeho doslovu jen jedinou poznámku. Nedomnívám se, že můj nehrdinský Vypravěč dospěl při svém průchodu prostorami pekelného podvědomí až k samotnému Zdroji existence nějak zčistajasna. Naopak jsem přesvědčen, že právě díky tomuto průchodu Vypravěč přesměroval svou pozornost od relativně bezvýchodného zaujetí vlastním egem k daleko zajímavějším sférám Bytostného Já, které přináší skutečnou spásu jeho duši. Právě díky tomuto procesu mohl vstoupit do prostoru Věčného vědomí a relativně rychle dospět až samotnému jeho Jádru. Teď už tedy přeji čtenáři, aby také on sám mohl vstoupit do oněch prazvláštních a fascinujících rozhovorů se Stvořitelem, ať už si pod tím představuje cokoli.

Přece jen si však neodpustím ještě poslední poznámku, která mi nejsilněji tanula na mysli při zkoumání tohoto neobvyklého textu. Zdá se, že ačkoli Stvořitel má otevřený přístup i k těm nejskrytějším zákoutím mysli jakéhokoli jednotlivce, skutečným partnerem tohoto dialogu je současné Lidstvo.

Pjér la Šé‘z

UKÁZKA Z KNIHY: 

.. jsem takhle naivně zahořel? Něco hluboce nevědomého v mé bytosti, co ale už potřebovalo vyjít na světlo, se chopilo vedení mých dalších kroků ...

Přijetí nesmyslnosti

Čas plynul a jednou dokonce došlo k milé události, kterou si budu pamatovat celý život. Ta milá příhoda neměla samozřejmě nic společného se Sirénou. Týkala se naší dcerky. Byli jsme spolu opět doma sami a já jsem si připravoval něco k jídlu. Malá Jorga byla v ohrádce a s něčím si tam hrála. Když zrovna neřvala jako když jí berou na nože, nevěnoval jsem jí moc pozornosti. Tu jsem teď věnoval přípravě jídla. Jak jsem tak chodil po kuchyni, vzal jsem do ruky vařečku a než jsem ji použil, žonglérsky jsem ji vyhodil do vzduchu a zase chytil. Občas jsem tím bavil sám sebe. Ve stejné chvíli se za mými zády ozval pobavený dětský smích.

Překvapeně jsem se otočil a vidím, jak Jorga stojí v té své ohrádce a směje se vtípku, který jsem si udělal jen sám pro sebe. Tím bylo mezi námi konečně navázáno spojení. Od té doby jsem ji začal brát jako lidskou bytost. Byl jsem tou změnou velmi potěšen. S chutí jsem se najedl a jí jsem samozřejmě taky něco přichystal...

Brána

Stojím před tou bránou. Teď teprve vidím, že je z jednoho kusu živého stromu. Předtím jsem měl dojem, že je to nějaký lidský výtvor. A skutečně tomu tak také je. Je to zároveň výtvor lidského ducha a zároveň živoucí plod Přírody. Jako by si tu člověk a Příroda podávali ruce a dokonale propojili své přirozenosti. Stojím před branou, která je zároveň Stromem a zároveň lidským výtvorem. Když se přede mnou otevírá, vnímám to nejvíce ze všeho jako nějaký vibrační akt - určitě prolnutí odněkud někam. Jako by celá ta Brána a celý tento prostor byly nejvíce ze všeho obrazem, ovšem jakýmsi hmatatelným obrazem, přičemž ona hmatatelnost není dána vlastnostmi hmoty, je dána evidentností Ducha. Pokud to lze vůbec vyjádřit, jak je ona hmatatelnost vyjádřením něčeho evidentního. Jestliže se tedy Brána přede mnou otevírá, jde vlastně o přesun této evidentnosti z jedné roviny do jiné, protože se zdá, že základní vlastností této evidentnosti je jakási mnohasměrnost, a navíc ještě také je zde nevyčerpatelné množství jakýchsi úrovní nebo rovin. Cítím, že teď narážím na limity našeho společného jazyka, který se tak dlouho pokoušíme zbavit jeho symboličnosti, že náhle odmítá vyjadřovat cosi, co nepochází ze světa naší hrubohmotné zkušenosti.... 

 Další ukázky z knihy - https://www.modrabrana.cz/In-Deos-aneb-skutecny-horor-d10.htm 

Žánr: Duchovno
Rok vydání: 2021 1. vydání
Nakladatelství: Modrá Brána